Existenciální krize, krize středního věku a smysl života
Většina lidí se ve svém životě setká s úzkostí, depresí a pocity zmatku, někdy i zmaru. Pro mnohé jsou tyto stavy krátkodobé a příliš nenarušují kvalitu života. U jiných však mohou negativní emoce vést až k hlubokému zoufalství a způsobit, že začnou pochybovat o své cestě životem. Zpravidla při tom začnou přemýšlet o tom, co vlastně jejich život znamená, nebo jaký je smysl tohoto světa jako celku. Není vůbec neobvyklé, že si tyto otázky v různých fázích života pokládáme. U existenciální krize však problém spočívá v tom, že pro sebe nejsme schopni nacházet uspokojivé odpovědi. Touto skutečností vyvolaný zmatek pak lavinovým efektem vytváří velké vnitřní napětí, prohlubuje úzkost a zvyšuje stres, což dále vede ke ztrátě vnitřní radosti a dalším psychickým komplikacím, o kterých bude dále řeč.
Existenciální krize může postihnout kohokoli z nás v jakémkoli věku. Jestliže se její příznaky projeví v období mezi 35. až 50.rokem věku, máme tendenci popisovat to jako "krizi středního věku". Tento běžně používaný obrat ovšem není žádnou oficiální diagnózou, jedná se spíše o empiricky vypozorovaný fenomén.
Americká psychologická asociace k tomu uvádí, že se jedná o "emoční krizi, patrné z jasné a náhlé změny chování". Příklady změn chování mohou zahrnovat výrazné poruchy nálady, zanedbávání osobní hygieny, dramatické změny spánkového režimu, úbytek či nárůst tělesné hmotnosti, opouštění koníčků, zájmů či dokonce vztahů..
Ve stejné zemi, tedy ve Spojených státech byl v nedávné minulosti proveden výzkum, který měl zjistit, kolik lidí prochází krizí středního věku. Přibližně 26 % účastníků v dotaznících uvedlo, že prožívá, nebo prožilo krizi středního věku a že s ní tedy má osobní zkušenost. Zajímavé je, že převážná většina z nich k tomu dále uvedla, že krizi u nich vyvolala nějaká významná událost, která přímo nesouvisela s věkem. Jako nejčastější spouštěče při tom zmiňovali faktory silných životních změn, jako např. rozvody, ztráty zaměstnání, ztráty blízké osoby, změny místa bydliště apod. Korelace mezi výskytem významných změn v životě a věkem respondentů však zůstává naprosto patrná, i když ji tak účastníci průzkumu sami možná neviděli.
Nejčastější příčiny stavů životních krizí
Krize smrti a smrtelnosti Existenciální krize, ale zejména krize středního věku, může udeřit právě v souvislosti s dosažením určitého životního věku. Například padesáté narozeniny vás mohou nutit konfrontovat se s realitou, že váš život je už v polovině. Můžete tím pádem začít přemýšlet nad smyslem života a fenoménem smrti a zároveň přemítat nad tím, co bude potom... Strach z onoho neznáma může samozřejmě vyvolávat fyzikou i psychickou úzkost. Tento typ krize se může rovněž objevit po zjištění závažnějšího onemocnění nebo v případě, že se konec vašeho života už opravdu reálně blíží.
Krize svobody a odpovědnosti Máte svobodu činit vlastní rozhodnutí, která mohou změnit váš život k lepšímu nebo horšímu. Většina lidí dává přednost této svobodě, na rozdíl od toho, aby někdo rozhodoval za ně. Tato svoboda však s sebou nese rovněž téma odpovědnosti, protože musíte přijmout důsledky rozhodnutí, která učiníte. Pokud využijete své svobody k rozhodnutí, které nedopadne dobře, nemůžete vinu svalovat na nikoho jiného. Pro některé je tato svoboda příliš ohromující a vyvolává existenciální úzkost, což je všeobjímající úzkost o smysl života a volby.
Krize z izolace a ztráta propojenosti Přestože si občas rádi užíváme i chvíle kontemplace a samoty, jako lidé jsme sociotropní bytosti. Pevné vztahy s blízkými v okolí nám poskytují duševní a emocionální oporu a přináší klid a vnitřní radost. Žádné vztahy však nejsou úplně bezchybné a bohužel ani nekonečné. Lidé se od sebe mohou vzdálit fyzicky i citově, blízké vztahy často rozdělí smrt, jak jsme již popisovali výše. Souhra těchto okolností může samozřejmě vést až k pocitům izolace a osamění, což může dále vyvolávat otazníky nad dalším smyslem vlastního života.
Krize emocí, prožitků a ztělesnění může zase pramenit z vědomých či nevědomých tendencí blokovat určité aspekty prožívání, emoce či tělesné potřeby. V důsledku toho pak život může vypadat jako šedivý a prázdný, jelikož prožitkové kvality zasahují a ovlivňují i významy našem myšlenkovém hodnocení.
Krize smyslu života a bezvýznamnosti se často objevuje v případech sžíravé sebekritiky, že jsme nedosáhli ničeho významného, nic podstatného za svůj život nevykonali a že (tudíž) náš život nemá žádnou hodnotu, význam ani smysl.
Kdy vyhledat pomoc
Samozřejmě, že každý výskyt existenciální krize, či krize středního věku, nevyžaduje nutně odbornou pomoc. V některých případech, po jejich úspěšném zvládnutí, mohou do našich životů dokonce přinést i vlnu nové energie a velmi pozitivní změny.
Jestliže tomu tak není a to zejména v případech, kdy se sled událostí a prožitků negativně podepisuje na vaší psychické pohodě, či jestliže se symptomy krize rychle zhoršují, byste ovšem konzultaci s odborníkem neměli dlouho oddalovat. Vyhledat terapeutickou pomoc pak doporučuji zejména v případech, jestliže:
- vaše emoční potíže zhoršují vaši schopnost spánku nebo ovlivňují vaši chuť k jídlu
- nemůžete se soustředit v práci nebo jste kvůli svým stavům zůstali doma na nemocenské
- váš stres nebo špatná nálada se negativně odráží na vašich vztazích, stále častěji se hádáte se svými blízkými, kolegy či přáteli, nebo se od sebe vzdalujete
- ztratili jste zájem o volnočasové aktivity a koníčky
- uvažujete o smyslu vlastní existence v negativních významech, přepadají vás temné, či sebevražedné myšlenky
Plánujete-li při tom některé další životních změny, jako je např. ukončení dlouhodobého vztahu, odchod ze zaměstnání nebo přestěhování, je konzultace s odborníkem v každém případě doporučeníhodná dříve, než se k takovému kroku rozhodnete.
Psychoterapeutický přístup k existenciálním krizím podle Dr. Viktora Frankla (1905-1997) LOGOTERAPIE
Terapeutické pojetí doktora Viktora Frankla, které on sám nazval Logoterapií (logos = řecky smysl) vychází ze třech základních principů:
- Svoboda vůle: Lidské bytosti nejsou determinovány, ale samy se určují
- Vůle ke smyslu: Lidské bytosti jsou motivovány vyššími hodnotami
- Smysl života: Život má smysl nezávisle na tom, jak ho subjektivně chápeme
Přístup Dr.Frankla je dnes často používán nejen při léčení depresí a lehčích forem závislostí, ale je extrémně užitečný zejména pro lidi, kteří hledají smysl svého života, směr a nebo cíl. Vychází při tom z psychologické zákonitosti, že o kvalitě vašeho života a situačních prožitcích nerozhoduje přímo to, co se vám v životě přihodí, ale váš vnitřní postoj, který k události zaujmete.
Perspektiva a vnitřní význam jsou tedy rozhodující. Během této formy terapie můžete upravovat a měnit váš pohled na život, události a jejich významy, na sebe a svůj vztah k lidem kolem sebe. Pomáhá vám podívat se na sebe z vnější perspektivy a odstupu. To může být užitečné hned z několika důvodů: Jestliže sami na sebe nahlížíte zvenku, můžete objektivněji reflektovat své vlastní postoje a chování, ale současně s tím pracovat i s tématem budoucího sebeurčení "Kým chci opravdu být?" Nejste-li pak "uvězněni" ve svém chování a přemýšlení, můžete postupně uvolňovat, posouvat a měnit svůj sebeobraz tak, abyste mohli BÝT v lehkosti tím, kým chcete být. Jestliže se soustředíte více na smysl, než sami na sebe, můžete objevit nové významy a hodnoty, pro které stojí za to žít a o jejichž naplnění usilovat. Dovolíte-li sami sobě nahlížet na život tímto způsobem, vaše problémy se z "překážek na cestě" mohou stát zajímavými výzvami k překonání a příležitostmi k osobnímu růstu. V průběhu terapeutických sezení slyším od svých klientů často překvapené výroky typu: "Nikdy předtím jsem to takhle neviděl/a." nebo "..z tohoto pohledu to už začíná dávat smysl!" Franklovo pojetí smyslu života je nesmírně obohacující cestou za sebepoznáním a není proto nutně určeno pouze pro klienty ve složitém životním období.
Pokud jste dočetli až sem, máte pro to pravděpodobně důvod :-) Bude-li Vás dále zajímat více konkrétního a méně obecného, těším se na naše osobní setkání. Michal