PCA, KBT terapie a psychoanalýza

Výběr vhodného terapeutického přístupu bývá pro úspěšný průběh terapie stejně důležitý, jako správný výběr osoby terapeuta. Jelikož od svých klientů často slýchám, že je pro ně výběr vhodného terapeutického přístupu složitý, odborné informace kolem tématu nepřehledné a/nebo matoucí, pokusím se zjednodušeně a ve zkratce představit teoretická východiska hlavních přístupů, ze kterých při své práci vycházím.

Přístup zaměřený na člověka (PCA)

Představitel: Carl Ransom Rogers 

Základní filozofie mého přístupu k poradenské práci vychází z odkazu Carla R. Rogerse, jednoho z nejuznávanějších a také nejčastěji citovaných psychologů 20.století. Jeho PCA přístup (z angličtiny "Person Centered Approach") představuje nedirektivní poradenský vztah, který stojí na principech empatie, kongruence a bezpodmínečně pozitivního přijetí klienta terapeutem. Hybnou silou pro proces změny a klientův osobnostní růst představuje v Rogersově pojetí "aktualizační tendence" každého jedince a princip terapeutické intervence vychází z přesvědčení, že každý člověk sám je tím nejlepším odborníkem na svůj vlastní život. Nikdo zvenku, tedy ani terapeut, nezná klientovy pocity, obavy a přání lépe, nežli klient sám. Rogeriánský přístup zkrátka nepovažuje klienta za nemocného, či neschopného činit kvalitní rozhodnutí podle svého vlastního úsudku, ale za jedinečnou lidskou bytost s bohatým psychickým potenciálem, schopnou volit si (za podpory terapeuta) pro sebe ta nejlepší možná východiska, a to vždy v ten správný čas.

.

Psychodynamický přístup

Představitelé: Sigmund Freud, Carl G. Jung

Psychodynamický přístup se zaměřuje na klientovy neuvědomované obsahy, myšlenky a zážitky, které pochází z významných prožitků v dětství, avšak ovlivňují i aktuální chování a způsob myšlení jedince v současnosti. Neuvědomované obsahy (jako třeba nenaplněné potřeby, pudy, obavy apod.) se z nevědomí promítají do způsobu současného uvažování a často tak bývají příčinou opakujících se projevů dysfunkčního jednání. Psychoanalytické prvky terapie pracují s vědomou a nevědomou částí psychického systému, mohou využívat nástrojů volné asociace, analýzu odporu a přenosu, analýzu snů, jejich interpretaci a další. Obvykle se jedná o dlouhodobější proces, jehož cílem je zvědomit dříve neuvědomované aspekty klientova myšlení, intrapsychických procesů, potřeb a projevů chování. 


Kognitivně-behaviorální terapie (KBT)

Představitelé: Albert Ellis, Aaron T. Beck

Kognitivně-behaviorální přístup pracuje zejména s vazbou myšlení-chování. Zaměřuje se tedy na to, jak klientovy myšlenky a vnímání (percepce) ovlivňují způsob jeho vnitřního prožívání (pocity a emoce) a tím následně i jeho chování. Vychází z předpokladu, že jsme vnímavé lidské bytosti, které reagují na pestré spektrum vnějších podnětů, přičemž naše chování je z velké části výsledkem procesu automatického učení a podmiňování. Jestliže tedy budeme na některé (zejm. nevyhovující) projevy našeho chování nahlížet jako na naučené, můžeme je za pomoci KBT přístupu regulovat, modifikovat a nebo změnit (=přeučit) na vyhovující. Kognitivně-behaviorální přístup pomáhá klientům zachytit a identifikovat negativní vzorce myšlení a stejně, jako Mindfulness nabízí způsob, jak je změnit a přepsat schématy pozitivními, nebo alespoň neutrálními. Logika KBT přístupu pracuje s principem, že jestliže se podaří docílit požadované změny v myšlení, automaticky se změní i projevy chování jedince navenek.

Který z nich si tedy zvolit ?

Porovnáme-li nabízené přístupy mezi sebou, i přes odlišná teoretická východiska nalezneme v rovině jejich praktické aplikace mnoho společného. Základním a nejdůležitějším předpokladem v jakékoliv formě terapie je vytvoření bezpečného vztahu důvěry mezi terapeutem a klientem. Celkem pochopitelně jsou dále velmi podobné i principy terapeutických kodexů, fáze navazování a ukončování spolupráce, potřeba otevřené zpětné vazby na průběh a výsledky terapie atd. Přesuneme-li pozornost dále do rovin teoretických východisek, najdeme zde další shody a podobnosti, díky kterým je možné všechny tři přístupy elegantně propojovat a využívat je komplementárně (neplatí samozřejmě ve všech typech případů).

V přístupu zaměřeném na člověka (PCA) a kognitivně-behaviorální terapii (KBT) je vztah mezi klientem a poradcem partnerský a velmi vyvážený. Terapeut se nesnaží zastávat expertní roli, naopak zůstává v klientově referenčním a významovém rámci. Často pro klienta parafrázuje, reflektuje, sumarizuje atd. Oba tyto směry se zabývají vědomou přítomností "tady a teď" a zaměřují se zejména na současné problémy, které klienta zaměstnávají. Oba směry ve svém základu vychází z pozitivního náhledu na lidskou přirozenost a každého jedince chápou jako svébytnou individualitu, která aktivně ovlivňuje dynamiku a svěr své životní cesty, čímž si zároveň tvoří svoji budoucnost. PCA i KBT přístupy se shodně pokoušejí zlepšit klientovu pohodu pomocí terapeutického vztahu založeného na vzájemné spolupráci. Takový vztah umožňuje a podporuje vznik zdravých copingových (vyrovnávacích) mechanismů se situacemi, které do klientova života vnáší disharmonii a vytváří napětí, či psychickou bolest.

Při srovnání podobností mezi přístupem zaměřeným na člověka (PCA) a psychodynamickým přístupem je zase možné vysledovat určité paralely mezi Rogersovy pojmy "aktualizační tendence, organické Já a sebepojetí" s Freudovou teorií o struktuře osobnosti. "Id" a organismus jsou představiteli té části psychiky, která je často ignorována nebo potlačována. "Super-ego" a sebepojetí společně zahrnují internalizovaná pravidla a morální hodnoty, které nám byly vštípeny významnými osobami v dětství. "Ego" se v psychoanalýze stará o zprostředkování rovnováhy mezi "Id" a "Super-egem" a zdá se, že Rogersova aktualizační tendence je tomu ve své podstatě podobná. 

Rovněž mezi psychodynamickým a kognitivně-behaviorálním pojetím vládne shoda na principech vzniku a ukotvení nevědomých schémat v dětství a během dospívání. Podle obou těchto přístupů mohou osvojené modely chování, způsoby uvažování a významné zážitky z dětství souviset se současnou kvalitou prožívání života, škálou přítomných pocitů a s problémy v dospělosti vůbec. 

Porovnáme-li naopak rozdíly mezi terapeutickými intervencemi používanými v přístupu zaměřeném na člověka (PCA) a kognitivně-behaviorálním směrem, přístup zaměřený na člověka je ve své zásadě nedirektivní, zatímco v KBT jsou terapeutické postupy někdy předávány návodně, s naprosto jasným zaměřením na cíl. Ke změně v psychodynamickém přístupu dochází u jedince posilováním jeho ego-vztažných významů, zatímco v přístupu zaměřeném na člověka je cílem dosáhnout klientova růstu prostřednictvím tendence seberealizace/ sebe-aktualizace. V přístupu zaměřeném na člověka se jedná o osobní proces v přátelském vztahu, zatímco v psychodynamickém přístupu je poradce často nestranným analytikem.

Můžeme tedy zodpovědně konstatovat, že každý model má své silné i slabší stránky, které je potřeba zohlednit a citlivě zvážit ve vztahu k tématu a očekáváním, se kterými klient do terapie přichází.                                                                                                                        Individuální komplikace se samozřejmě mohou objevit rovněž v rovině časových a finančních možností klienta, nebo v nedostupnosti vhodných terapeutů, kteří by požadovaným způsobem v místě bydliště pracovali. Kde je však vůle, tam bývá i cesta.. Jestliže jste ve své situaci i nadále na vážkách, využijte kontaktů pro osobní konzultaci.